17.5.09 - Jarní výlety, aneb jak jsem testoval „tajnou zbraň“ - Jiří Voříšek

Jarní výlety, aneb jak jsem testoval „tajnou zbraň“

           V průběhu dlouhého zimního období, kdy byly revíry pod ledem, tedy v době  během níž  jsem stále nakupoval nějaké „ nutné a nepostradatelné“ vybavení a rozmnožoval jsem stále nádobíčko s myšlenkou, že určitě při první příležitosti dám rybám o sobě vědět, jsem také občas navštívil Jardu Kučeru v jejich rybářské firmě Chyť a pusť, občas koupil nějakou směs, olej, peletu a další nevím jaké všechny možné ingredience do boilies. Co nebylo u Jardy, dokoupil jsem v Plzni či v Rokycanech v prodejně U Habakuka. Pak jsem jel na výstavu do Prahy i do Brna a zbytek nepostradatelných surovin zde dokoupil. Když se mne konečně zdálo po výstavě v Brně že mám všeho dost,  řekl jsem si v duchu, Jirko, náš toho minimálně na dvacet kilo koulí, něco si udělej dopředu, ať tě zase něco nepřekvapí.  Zkrátím to, vyrobil jsem si asi 15 kilo koulí na bázi ptačích zobů doplněných rybou a masem ze surovin od různých výrobců a prodejců, přičemž jsem 5 kg uvařil pro zakrmování a deset kilo jenom zvolna usušil.  První příležitost se naskytla na Velikonoce, kdy jsem prubnul revír Vltava 21-22. Lovné místo jsem vybral cca 20 m od břehu v pařezovém poli s hloubkou kolem 1,5 m.  Řádně prokrmil a nasadil svoji „tajnou zbraň“ a očekával jsem kapří koncert. Ten se dostavil až třetí den, kdy měl záběry od kaprů brácha na své pruty a své boilies, jen moje nástraha nějak nefungovala, byť čas od času o ní nějaká ryba projevila zájem. No a jak už to bývá zvykem, prostě jsem nic nechytil.

         
    Během čekání na záběr jsem telefonoval kamarádovy z  Moravy a vyzvídal, přičemž jsem se dozvěděl, že od Velikonoc bude chytat  v  Tovačově na jezeře Anín III a že tam hodlá být minimálně měsíc. Nikoho asi nepřekvapí, že nervozita ve mně začala stoupat při pomyšlení, že musím vyřizovat v následujícím týdnu lékaře, úřady a další věci se kterými nikoho nechci unavovat, ale rozhodnutí bylo okamžité. Dne 19.4. 2009 jedu, i kdyby čert na koze jezdil. Mojí dobrou volbu potvrdila i dlouhodobá předpověď počasí, která mne naladila ještě k většímu optimismu. Dalšími telefonáty jsem si neustále ověřoval, že kapři začali být aktivní, že naděje na slušný úlovek se stále zvětšuje. Náš tip - ubytování Lipno.

          Po svém příjezdu do Tovačova, jsem zašel vyřídit formality a povolenku SPECIÁL, kdy je lovícímu umožněn lov po celých 24 hodin a  kde jsem byl mile překvapen  opravenou budovou a nově vybavenou kanceláří, což dává již na první pohled jasně najevo, že zde hospodaří prosperující organizace a v ní lidé, kteří mají o věci v organizaci zájem.  Tedy zakoupil jsem povolenku, vyřídil nezbytnou zdravici Ferdovi od J. Kučery a mazal jsem k vodě. Kamaráda jsem našel v mělčím úseku jezera, kousek od kolejí. Ten mne podal informace o dění v uplynulém týdnu, přičemž mne stačil ještě zavézt a umístit na hranu tyčovou bójku, neboť revír zná oproti mne podstatně lépe. Pak ryby dostaly ještě nezbytnou várku řepky s pšenicí k vytlučení lovného místa od řas a malou dávku koulí. Pak jsem rozbalil stan, pruty, a po nějaké době jsem i nahodil (nejsem velký přítel zavážení, proto vždy raději házím). Během dalšího hovoru jsem kamarádovy představil svůj jarní výrobek, kdy kouli vzal, rozlomil, očuchal a poté prohlásil, že to nevypadá špatně a že ji také vyzkouší. Na jeden prut jsem nastražil svůj zázrak, na druhý medovku a davaj to tam.  Po nějaké době měl kamarád záběr, vytáhl kapra kolem 60 cm a pravil, „Vidíš, není to špatný, žerou to“. Tak jsem viděl na světle božím první rybu na své boilies a to jsem ještě netušil co mne vše čeká.  Netrvalo to dlouho, kamarád má opět jízdu a kapr 72 cm opět hupsnul na mojí kuličku a já pořád nic. Pak jsem byl za své „útrapy“ odměněn a zabral mě kapřík kolem 55 cm, který nebyl ani měřen a obratem putoval zpět. Další den proběhl beze změn, kamarád měl záběry na mé boilies a já tradičně nic, akorát na medovku sem a tam. Takto to došlo až do dalšího večera, kdy jsem nasadil tajnou zbraň č. II a dal jsem tam Fabulous, který mne přišel jako bonus  při jedné z objednávek v loňském roce , přibalené pastou na velikost minimálně 35 mm a na druhý prut dvě dvacítky z mé produkce a ještě přibalené těstem.  Správnost této volby se konečně potvrdila a sotva jsem na chvilku v 00.10 hodin zalezl na lehátko, ozval se nesměle pípák a pak už vyl nepřetržitě. Než jsem se vyhrabal z lehátka, byl u prutu kamarád, zvedl ho a pravil, vypadá dobře. Já se poté dostal za bohapustého klení ze stanu, který jsem si před tím chytře zavřel na zip. Kapr ku podivu bojoval, kladl odpor, až jsem musel několikrát povolit, ne že bych měl strach, že by se utrhl, ale abych mu nerozřízl malým háčkem pysk. Když jsem ho dostal ke břehu, ve světle baterky se zablýsklo ve vodě jeho šupinaté svalnaté tělo, viděl jsem, že je dlouhý, ale ne vysoký. Po povinném přeměření a zvážení jsem zjistil, že má 81 cm a  9.10  kg váhu. Pak jsme se fotili a po rozloučení putoval zpět. Ještě jsem nestačil ani znovu nahodit, když se ozval hlásič od druhého prutu a opět nesměle, pak drbanec a další. V předtuše velké ryby, jsem krátce přisekl a kde nic tu nic, žádný odpor, a však stále jsem si říkal, to olovo ( 100 gr) má ve vodě nějak divný chod. Pak jsem spatřil svůj další úlovek, který mne opět nadchl, byl přece na moje boilies. Jednalo se o 18 cm velkého perlína,.

 
        
     Rovněž  jsem přišel na „geniální věc“ a koule  jsem  rozdal  rybářům vedle na břehu lovícím, kteří rovněž  na ně chytili několik pěkných kaprů přes 70 cm a  já jsem si takto zase zadarmo ověřil funkčnost doma vyrobených koulí. Pak se otočil na dva dny vítr a bylo po braní. Poslední den, před odjezdem, dne 28.4. 2009 v odpolední době jsem byl ještě za svoji snahu odměněn a pověsil se mne na to kapr 84 cm a přes deset kilo. V té době jsem byl již na vrcholu blaha a umínil jsem si, že po maratónu v září či v počátku října opět tento revír na deset dní navštívím, protože právě v této době by měli být místní kapříci-vepříci v nejlepší kondici.

        
    Vím jedno  a jsem o tom přesvědčen, že i  jiné revíry na svazových vodách ukrývají svá tajemství v podobě kapřích velikánů a i tento nádherný revír ukrývá kapry s váhou přes dvacet kilo o délce 1 m  i když po řadu let asi takovou rybu zde nikdo  nechytil, ale to je na rybařině to hezké, že mohu stále doufat, že se to jednou někomu podaří a třeba to budu já či někdo z kamarádů a že u toho třeba jenom budu, což by nebylo také k zahození.

       
     Záměrně  neuvádím původ použitých směsí a ingrediencí do boilies, montáže, materiál a nevím co ještě,  abych nebyl nařčen z nějaké reklamy či psaní článku na zakázku. Pouze jsem se podělil o své jarní zážitky ze dvou odlišných revírů, ke kterým jsem si postupně vybudoval vztah a stále se na ně rád vracím.

                                                                                       Jiří Voříšek, Rokycany, 13.5.2009