Pár slov o okounovitých rybách obecně
Okounovité ryby jsou u nás významnou čeledí, která však nečítá mnoho druhů. Ke známým okounovitým rybám řadíme přirozeně okouna a jeho poddruhy (u nás žijící říční a černý), candáta obecného, ježdíka obecného a drska menšího. Říká se, že nejchutnější rybou nejen z této čeledi je candát obecný.
Okounovité ryby jsou dravé a tato čeleď získala název podle výrazných očí, kterých okounovité ryby zpravidla využívají při lovu.
Okoun říční
Nejznámějším a nejrozšířenějším druhem této ryby je okoun říční. Může nás u něj vždy potěšit, že neexistuje zákonem stanovená nejmenší lovná míra.
Okoun říční má vysoké tělo a na hřbetě odlišně velké dvě hřbetní ploutve. Nápadné jsou na něm tmavé příčné pruhy a drobné šupiny.
Protože patří okoun říční k dravým rybám, živí se často menšími či nemocnými rybami, které v hejnu napadá. Nejlépe ho ulovíme na dešťovky, bílé a moučné červy nebo přívlač.
Okoun černý
Tento druh okouna známe také pod názvem okoun maloústý nebo okounek pstruhový. Původně se nacházel jen v oblasti Severní Ameriky, jihovýchodní Kanady a Mexika, ale na počátku 19. století dovezen i do Evropy, kde následovalo několik nepříliš zdařilých pokusů o jeho pěstování. Dnes je okoun černý chován v jižních Čechách.
Tato olivově zelená ryba má na bocích poznávací znamení – tmavé skvrny. Maximální délka okouna černého je 75 cm a nejvyšší neoficiálně naměřená hmotnost je 11,4 kg. To už je parádní kousek!
Candát obecný
Jak už jsme naznačili, candát je nejvýznamnější, ale také největší okounovitou rybou, která u nás žije. Ačkoli má mohutné a pevné tělo a dalo by se čekat, že se bude prodírat vodními proudy, není tomu tak. Candát žije v klidnějších, mnohdy dokonce ve stojatých vodách. Nápadné jsou na candátovi jeho tzv. psí zuby – velké zuby, které mezi malými zoubky vyčnívají.
Candáti se živí ostatními rybami, mrtvými i živými. Jakmile candát neměří alespoň 45 cm, je chráněn a domů by si ho žádný rybář odnést neměl.
Ježdík obecný
Ježdík je drobná okounovitá ryba, která se u nás vyskytuje poměrně hojně a rybáři ji nejraději používají jako nástražní rybku. Ježdíka poznáme podle vyššího, ale poměrně plochého těla bez pruhů, jen se skvrnami. Zajímavé je, že hřbetní ploutev má dvě části – měkkou a trnitou. U ježdíka obecného není stanovena žádná zákonná míra.
Jeho velikost, která se obvykle pohybuje mezi 8-25 cm ho předurčuje spíše k tomu, aby se stal potravou větších dravých ryb. Sám se živí planktonem a rybím potěrem.
Znali jste je všechny, nebo jste si u nás právě rozšířili své rybářské obzory?
Dik bude se hodit do prezentace