Zábava a inspirace

Rybářský kufřík jako nenahraditelný rodinný poklad

Povím vám příběh. Příběh, kterému můžete a nemusíte věřit. Příběh, který vypráví o historii obyčejného rybářského kufříku. Kufříku, který s sebou k vodě nosí řada z nás. Ovšem troufám si tvrdit, že takový kufřík, který v současné době vlastním já, takový nemá nikdo. Proč? Protože je dědictvím naší rybářské rodiny, ovšem kromě toho mám podezření, že je v něm ukryto něco víc, než jen množství různorodých návnad a háčků. Nemá sice plastové úchytky, žádný moderní pořadač, ba ani výsuvné poličky, má ale něco, bez čeho se u vody jednoduše neobejdu.  Ale pěkně popořádku. Poslechněte si malou rybářskou pohádku.

22.09.2014 3 minuty čtení

Rybářský kufřík jako nenahraditelný rodinný poklad

Povím vám příběh. Příběh, kterému můžete a nemusíte věřit. Příběh, který vypráví o historii obyčejného rybářského kufříku. Kufříku, který s sebou k vodě nosí řada z nás. Ovšem troufám si tvrdit, že takový kufřík, který v současné době vlastním já, takový nemá nikdo. Proč? Protože je dědictvím naší rybářské rodiny, ovšem kromě toho mám podezření, že je v něm ukryto něco víc, než jen množství různorodých návnad a háčků. Nemá sice plastové úchytky, žádný moderní pořadač, ba ani výsuvné poličky, má ale něco, bez čeho se u vody jednoduše neobejdu.  Ale pěkně popořádku. Poslechněte si malou rybářskou pohádku.

Ruce šikovného pradědečka se nezapřou

Naše rybářská rodina, ve které se předávalo rybářské umění z generace na generaci, není ničím výjimečná. O vznik rybářského kufříku se zasloužil můj pradědeček – zasloužilý a úspěšný rybář, jehož jméno zná tady u nás na Vsetínsku takřka každý, kdo má s rybářským řemeslem trošku společného. Přestože stáří kufříku dosahuje takřka jednoho století a pradědeček mezi námi již delší dobu není, nedáme na jeho dědictví dopustit.  Věk se na jeho vzhledu nijak zvláště nepodepsal a jeho krása tedy nijak výrazně neutrpěla.

To nejcennější, co my rybáře máme

Ptáte se, jak se kufřík dostal do mé „úschovny“? Jak jsem již zmínil výše – předáváme si ho v rodině z generace na generaci. Jeho prapůvodní vlastník jej předal svému synovi – mému dědečkovi, dědeček jej dal mému otci a ten jej přenechal mě. Ačkoli jsem se v prvopočátcích tvářil poněkud rozmrzele (abyste chápali – kufřík jsem si samozřejmě přál, ale řekněme, že mé představy by naplnil spíše kufřík o pár desítek let mladší), postupem času jsem pochopil, že vlastním poklad nevyčíslitelné hodnoty. Nejen, že má v dnešní době kufřík už nějakou tu peněžní hodnotu, ale také oplývá tajemným kouzlem

Kouzelný kufřík nosící štěstí

Ačkoli to zní krapet neuvěřitelně, ba spíše úsměvně, rybářský kufřík je zárukou našeho úspěchu u vody. Ačkoli nepatřím mezi rybáře, kteří by si mohli podat ruku s Jakubem Vágnerem, pokud si s sebou k vodě vezmu pradědečkův kufřík, zatím se mi nestalo, že bych domů přišel s prázdnou. Vím, zní to hodně podivně, ale jak jsem již v úvodu zmínil, máte dvě možnosti – buďto mi můžete věřit, nebo si tento příběh s úsměvem na tváři přečíst, pomyslet si něco o blázinci a pokračovat ve svém dosavadním počínání.

Na cizí „nefunguje“

Jedno je však jisté, kufřík nosí štěstí pouze „rodinným rybářům“. To jsem si otestoval poměrně nedávno, když jsem tajemství tohoto magického předmětu odhalil při jedné příležitosti v místní hospůdce kamarádům. Pochopitelně si jej chtěli okamžitě vypůjčit. Jak myslíte, že to dopadlo? Přišli s prázdnou… Takže milá rybářská rodino, tohle je můj příběh a věřím, že není jediný. Určitě i vy máte doma nějaký talisman, který vám nosí štěstí a na který nedáte za žádné situace dopustit. A pokud na věci mezi nebem a zemí nevěříte, pak si třeba myslete, že mám jednoduše velké štěstí, které naivně přisuzuji právě pradědečkovu kufříku… :-)

Komentáře ke článku (0)

Zatím žádné názory

Další články ze sekce

Nakupujete mimo ČR? Přepnout měnu do EUR