Martin a Radek závod zakončili celkovým 3. místem v ČR, připsali si parádní ryby a k tomu také sumce dlouhého přes dva metry, který se stal největší ulovenou rybou závodů. O taktice, tajné krabičce nástrah, únavě i o tom, proč se někdy nevyplatí nahazovat na dvoumetrovou rybu, jsme si povídali s Martinem Kopečkem.
Před závodem
Martine, máš tu čest odpovídat i za tvého parťáka Radka. Jsi rád, že budeš mít takovou odpovědnost?
Jsem rád, že mi Radek věří. Na závodech totiž platí jednoduché pravidlo: když chytá on, jsem hrdina taky… ale platí to samozřejmě i naopak. Asi je lepší, že si povídáme spolu, existuje menší šance, že něco tajného vyslepičím.
Jakého závodu jste se naposledy zúčastnili?
Na konci srpna jsme opět měli tu čest reprezentovat Chyť a pusť na 13. mezinárodním mistrovství ČR v lovu ryb přívlačí z lodě. Je to hodně specifický dvoudenní závod, náročný – konkurence byla opravdu nabitá, takže člověk neměl moc prostoru na chyby… a už vůbec ne na odpočinek.
Jaké vybavení jste si s sebou vezli? Bylo potřeba něco speciálního pro lov na tomto závodě?
Vezli jsme asi 20 prutů a vybavení, které má dohromady několikanásobně vyšší hodnotu než auto, kterým jsme na závody přijeli. Dokonce jsme vzali i prut na halibuty do 500 g, kdyby náhodou přišlo na velké sumce – byl ale tak těžkopádný, že jsme to odchytali na pruty max do 80g.
Před závodem jsme absolvovali dva tréninkové dny a do samotného závodu si každý vzal jen jednu krabičku, dohromady asi deset nástrah. V tomhle už musí člověk věřit tomu, co má v ruce – a samozřejmě musí mít nástrahy, které fungují. Na každý závod je potřeba něco trochu speciálního a platilo to i tady. Stejně jako v každém vrcholovém sportu totiž rozhodují často úplně maličké detaily. Dnešní přívlač z lodi je už podle mě poloprofesionální sport a v té absolutní špičce je to podobné jako ve sjezdovém lyžování – divák vidí, že všichni mají lyže, hůlky, kombinézu a helmu, ale stejně je někdo pravidelně první a někdo na chvostu. A proč asi?
Můžeš nám prozradit jaké nástrahy vám fungovaly?
To je skoro jako chtít po kuchaři recept na jeho vítěznou omáčku. Ale dobře… asi něco pustit můžeme. Ráno a dopoledne se nám nejvíce osvědčily větší gumy od Westinu a Foxe. Fungovaly nám hlavně ty nástrahy, které jsme zrovna měli navázané a ty v tajné krabičce. Odpoledne, kdy je aktivita ryb mizerná a potřebuješ rybu vydráždit k záběru, jsme chytali na cikády SG nebo SpinMad. Prostě cokoliv co hodně vibruje je super. Ale pozor, na ochytané ryby to může platit úplně obráceně!
V průběhu závodu
Jaké jsi měl očekávání ohledně závodu? Jakou strategii jste měli?
Jsme už dost staří na to, abychom se na závody jezdili jen zúčastnit. Každý závod chceme samozřejmě vyhrát – a kdo nás porazí, dostane po papuli… smích.
Takhle… teď budu mluvit asi za oba. Z pohledu dlouholetého závodníka, který má rodinu, náročnou práci a na rybách nemůže trávit tolik času jako někteří jiní, je podle mě strategie jedním z klíčů k úspěchu. Jsou rybáři, kteří jsou na vodě 200 i více dní v roce. My takovou možnost nemáme, takže v počtu odchytaných prutohodin jim konkurovat nemůžeme. O to víc se snažíme využít čas, který máme, co nejlépe.
Před závodem se proto snažíme strategii promyslet opravdu do detailu. Počítáme s různými variantami podle počasí, barvy vody, síly proudu, vývoje teploty během dne a dalších věcí, které mohou průběh závodu ovlivnit. Je to vlastně takové puzzle, které se snažíš poskládat ještě předtím, než závod začne. Klidně jsme schopni čtrnáct dní před závodem strávit každý den dvě hodiny po telefonu a řešit jednotlivé možnosti.
V tomhle závodě jsme nechtěli vsadit všechno na jednu kartu a jít čistě po fousáčích. Zvolili jsme proto kombinaci s menší rybou a zpětně se ukázalo, že to pro nás byla správná cesta.
Jaké byly největší výzvy, kterým jste během závodu čelili? Nějaké neočekávané problémy?
Ve formátu MČR, což je mimochodem formát Mistrovství světa, vyhrává tým s nejnižším součtem umístění za oba dva dny. Nesmíš mít nulu první den nebo to hodně pokazit. Musíš hrát trochu na jistotu, ale tím zase ztrácíš čas na cílové body. Je to kolikrát opravdu alchymie. V tomto závodě nám padali sumci, v tréninku jsme měli skvělou úspěšnost zdolávání někde na hranici 90 %, v závodě jen kolem 50 %. Něco jsme udělali trochu jinak a vyhodnocujeme co.
No, a jestli se ptáš na konkrétní problém, tak ta dvojka, co je na fotce nám vyskočila napoprvé z metrového podběráku a zajela pod motor, přišel jsem málem o prst a souboj měl rázem dalších 10 minut pokračování s úspěšným koncem. Na naší obhajobu byla to naše zatím největší ryba a největší ryba v historii MČR z lodí. Nemáš čas si s ním hrát u lodě, tak jsme ho tam šoupli napoprvé a ono, světe div se, se mu tam ale fakt nelíbilo :-). Do toho všeho jel proti nám parník se 100 lidmi na palubě a chtěl bych poděkovat kapitánovi, že situaci vyhodnotil a s lodí se nám vyhnul…my bychom totiž neuhnuli… smích.
Jak ovlivnilo lov počasí?
Po oba dny závodu bylo krásné a stabilní počasí. To nahrávalo pro lov sumců a tak ani druhý den jsme nic zásadního neměnili a věnovali se jejich lovu. Bylo krásné sluníčko, máme spálený krk a obličej. Nebylo to úplně rybářské počasí, vyhovuje nám spíš mordor. Stabilní počasí hrálo na ty sumce a nezměnil to ani večerní déšť.
Dokážeš odhadnout, kolik jste najezdili km?
Tento závodní úsek na Labi UN Střekov má asi 14 km, s tréninkem jsme najezdili přes 100 km.
Změnil by si něco ve strategii?
Určitě něco ano, jeli jsme tam vyhrát. Ale 3. místo bereme, jak jsem už říkal, bylo to hodně našlapané. Ten druhý den jsme měli šanci to urvat, chtělo to menší nástrahy a souboj s labským mohykánem trval dlouho a body navíc nepřinesl.
Měl jsi možnost sledovat lov ostatních týmů? Všiml jsi si nějakých zajímavých strategií?
Hlídali jsme se mezi sebou, jasně že to sleduješ. Něco odkoukáš, ale každý chytá trochu jinak a ty se snažíš vypozorovat a odhadnout strategii. Některé posádky to vsadili na lov menších ryb, ale to druhý den už nefungovalo, některé posádky zase sumce nechytili ani jeden den.
TOP úlovek tvůj a vašeho týmu? A celkový sumář vašeho týmu?
Společný závodní rekordní sumec 200 cm+ je i mým osobákem, hned za tím sumec 141 cm z prvního dne závodu.
Za oba dva dny jsme měli součet umístění 3 + 6, což nám vyneslo celkové 3. místo v ČR. První den jsme za 19 ryb nasbírali 29 719 bodů a druhý den za 9 ryb dalších 22 175 bodů. Ryby se přitom bodují podle délky na druhou, od 20 cm.
Před závodem se navíc stanovil limit 10 000 bodů za rybu nad jeden metr. A právě na tom jsme ze všech posádek paradoxně nejvíc „prodělali“. Měli jsme totiž ryby, které by podle normálního výpočtu přinesly podstatně víc bodů, ale pravidla jsou pravidla – takže jsme tentokrát byli potrestáni za to, že jsme chytali moc velké ryby.
Po závodě
Jak hodnotíš svůj zážitek z těchto závodů?
Jak říkal náš rozhodčí, že to je s námi hrozný adrenalin a hrozně to prožíváme. Dospával jsem závod doma 2 dny, dali jsme do toho maximum. Organizace byla dobrá a sešla se tam správná parta závodníků.
Co jste si přivezli za zkušenosti? Co hlavního vás letošní závody naučily?
Nenahazuj na dvoumetrovou rybu v závodě, když místo ní můžeš za stejný čas chytit 3 menší za trojnásobek bodů. A hlavně jedeme podle sebe, kdykoliv nám někdo něco zaručeně poradil, v závodě se to nepotvrdilo. Snažíme se mít dlouhodobou stabilní výkonnost a zatím se to daří. I proto jsme opět vybráni na Mistrovství světa. To je určitě něco, čím se nemůže chlubit moc týmů a 3. místo je dobrý vstup do závodní sezony.
Jak moc je člověk z takovýchto závodů unavený? Je to náročné?
Pro závodníka extrémně, pro závodníka na invalidním vozíku je to už o vůli.
Dám ti příklad, při loňském Mistrovství světa v Estonsku jsem shodil 4 kg, a to jsme se snažili saturovat kalorie, jak to šlo. Prostě jdeš na doraz, není to nic pro slečinky, vlny přes metr, vítr, zima, stres…. V takovém závodě tam necháš úplně všechno. Pro mě jako výstup na nějakou osmitisícovku.
Co vás čeká dál? Jaké máte plány?
Sezóna je na úplném začátku, čeká nás rakouský závod Hearty Rise Predator Cup na Lipně, kde se nám dlouhodobě daří a chytá se tam neskutečné množství nádherných ryb. Od 24.9 začíná největší závod u nás King of the lake na Slapech, kam jezdíme už od prvního ročníku. V říjnu odjíždíme na 10 dní na 17th World Championship of Predator Boat Fishing with Lures v Maďarsku na jezero Tisza a jestli bude dostatek vody a místo, tak si střihnem i Lodní ligu.
Děkuju ti za rozhovor. Dostali jsme od tebe spousty zajímavých informací.
Já děkuji za pozvání a přeji všem rybářům hodně úlovků v nadcházejícím vrcholu dravcové sezony... a nezapomeňte na svou tajnou krabičku.
Martinovi děkujeme za rozhovor a oběma držíme pěsti na dalších závodech.
