Přišel prodloužený víkend a tak jsme se s parťákem vypravili na naší oblíbenou svazovou pískovnu. Neztráceli jsme čas a po menším zakrmení, jsme nelenili a hned nahodili. Počasí nám přálo a my si užívali první podzimní sluneční paprsky na lehátku vedle nahozených prutů. Dokonalá idylka. Asi po dvou hodinách přišla první jízda, zvuk signalizátoru, pomalé cvakání cívky, zásek, obrovský tah, pár sekund souboje a ryba byla pryč. Bohužel jsme vytáhli jen uříznutý vlasec. Další záběr, jiný prut, jiné místo, ale stejný průběh. Skóre 2:0 pro kapry. Výměna návazců a háčků byla jistá. Následovaly další záběry, kdy se nám povedlo zdolat pár menších kaprů, ale další 4 kaprům se povedlo osvobodit, buď hned po záseku nebo přímo u podběráku. Nakonec se nám ale povedlo přece jen vytáhnout alespoň jednoho většího kapra. I když celkové skóre po výpravě bylo 6:5 pro kapry, tedy šest ztracených ryb ku pěti vytaženým.
Je vidět, že i po třech letech, kdy na tuto vodu jezdíme nás nikdy nepřestane překvapovat novými překážkami ve vodě a novými tajemstvími. I v tom je kaprařina krásná, příště jsme na řadě zase my.
