Ten den zkoušel své štěstí už na čtyřech různých místech a úspěch ne a ne se dostavit. Už to pomalu chtěl vzdát, ale nakonec se rozhodl vyzkoušet ještě páté, slibně vypadající místečko. A dobře udělal. Po pár hodinách se dostavil mohutný záběr a bylo jasné, že tentokrát nepůjde o žádného drobečka. Svůj souboj s parmou popsal Mark asi takto: „Od prvního popotažení jsem věděl, že tentokrát to bude stát za to. Ryba bojovala jako divá a dělala, co mohla, aby mi unikla. Párkrát jsem měl pocit, že o ni přijdu, ale nakonec to pro mne dobře dopadlo. Když jsem pak poprvé zahlédl nad hladinou její blýskavé tělo, které pak už během chvilky zmizelo v mém podběráku, skoro jsem ztratil dech. Byla prostě překrásná.“
Na některé souboje s rybou člověk prostě nezapomene. Myslím, že pro Marka byl tohle jeden z nich. Čekal na něj dlouho – ale myslím, že to stálo za to. K této rybí královně mu nelze než gratulovat.
S pozdravem Petrův zdar, Slávek Freecarp.
