Začalo to docela nevinně
Rád chytám na malé a nehluboké řece v Plzni, nedaleko od místa, kde bydlím. Ta řeka mě vždy něčím překvapí. Proto tam chodím rád. A to i přesto, že trofejními rybami plná určitě není. Bylo krásné odpoledne a já více než rybolovu se věnoval grilu a kamarádovi, co přišel ochutnat maso. Přinesl i něco na zapití.
Tady se to zvrtlo
Do dnes nevím, jestli mě zradil naviják, nebo jsem byl opojen pivem a zapomněl povolit brzdu na navijáku. Netrvalo totiž dlouho a krátce po náhozu a přišel záběr. Ten se samozřejmě na nic neptal a já k prutu okamžitě vyrazil. Řeka má však podemleté břehy. Vybavuji si, jak jsem při snaze chytit prut z letících vidliček, najednou šlapu do prázdna. A jsem ve vodě. Jakmile jsem otevřel oči, vidím, jak prut mizí v dáli. Marně se po něm natahuji, avšak ryba na druhém konci je o dost rychlejší a prut mizí v pod hladinou.
Když to odmítáte vzdát
Celý mokrý jsem se rozhodl přebrodit řeku a prut najít. Procházel jsem ji zhruba 2 hodiny, chodil od břehu ke břehu, ale prut se mi bohužel najít nepodařilo. Cítil jsem se poražen. Celý mokrý a smutný jsem odcházel domů jako vodník, kterému kape ze šosu. Cestou jsem přemýšlel nad místy, které jsem prohlížel a jestli jsem to udělal pořádně.
Druhý den ráno jsem zabalil věci včetně plavek a dlouhého klacku ke snadnějšímu nalezení svého prutu. Po dopoledni stráveném v řece jsem mohl říct, že vím o každé díře, větvi či větších kamenech. Jen jedno jsem netušil – a to, kam zmizel můj prut. Bezúspěšně jsem ten den odcházel domů.
Zázraky se občas dějí
Zkoušel jsem to asi ještě desetkrát. Poté jsem hledání vzdal. Tím příběh ale nekončí. Uplynul zhruba měsíc a přijel na ryby za mnou táta, koukl na mé oblíbené místo a řekl: „tady budou štiky, dám tam rybičku“. Neuteklo ani dvacet minut a dočkal se záběru. Splávek zmizel rychle pod vodu, z navijáku vlasec mizel, a proto se rozhodl rychle seknout.
Jeho ruce reagovaly hbitě a rychle. Říkal jsem si, že to není ani možný, protože tak ohnutý prut jsem dlouho neviděl. Uteklo pár sekund a všiml jsem si divného chování prutu i navijáku. Bylo mi v tu chvíli jasné, že táta bohužel žádnou štiku nemá. K mému úžasu mě jeho úlovek, ale přecejen mile překvapil. Táta vytáhl z vody můj ztracený prut! On by měl sice větší radost ze štiky, ale já skoro nevěřil svým očím a žasl nad „úlovkem“. Štiku jsme ten den nechytili. Nevadí!
Petrův zdar
MAM PODOBNOU SKUŠENOST AKURAT ŽE PRUT SEM HONIL ASI HODINU VŽDY SE OBĚVIL ZMIZEL OBĚVIL ZMIZEL A PAK JEN ZMIZEL A UŽ HO NIKDY NENAŠEL JOO ZA CHYBY SE PLATÍ ZAPOMĚL JSEM POVOLIT BRZDU