Když jsem konečně přemluvil přítelkyni, aby se mnou jela přes noc na ryby dal jsem si jasný cíl. Večer chytit nějakého sumce a ráno kapříka. V 9 hodin večer začala cinkat rolnička a po chvilce byla polovina úkolu splněna. Na břeh se podíval sumec. I když patřil k těm menším, udělal nám velkou radost.
V noci začalo pršet voda se okysličila a ráno hodinu po náhozu se rozjel jeden z kapráků. To Baruška ještě spala, tak jsem se s kapříkem musel potýkat sám. Po chvíli byl kapr venku. U druhého záběru už byla na nohou a když se hlásič rozezvučel, řekl jsem jen " je to tvoje" a sama se s ním potýkala od záběru až po podebrání.
Bylo vidět, že zkušenosti z minulých výprav, které Barča nasbírala se začínali ukazovat. Nakonec po únavném boji, kdy už jí všechno bolelo, vytáhla parádního šupíka a už se učitě moc těší až pojedeme příště.
