Sumčí kolos z česka

Začalo babí léto a to je mé oblíbené období na lov sumců ty se potřebují pořádně nacpat na zimu a první ochlazování je pro ně impulzem aby si udělali dostatečné zásoby. Již v minulých letech se mi v tomto období povedlo ulovit pár slušných sumců. Také je dobré říci, že s postupným ochlazováním vody menší sumci nejsou tak dlouho potravně aktivní, díky tomu nemáme tolik záběrů, ale když už přijde záběr tak bývá od slušnější ryby. Rád bych se s Vámi podělil o zážitek, jak jsem ulovil skutečně pěkného sumce, právě když přišlo první ochlazení.

Není tomu tak dlouho, co jsem se vypravil na svou oblíbenou vodu s cílem ulovit nějakého pěkného sumce. Utábořil jsem se ve spodní části toku, kam se sumci pomalu stahují při prvním ochlazování vody. Největší hloubky v tomto úseku byli sice jen kolem dvou metrů, ale jsou to ideální sumčí loviště. Konečně došlo na zavážení. Nástražní ryby jsem použil karasy kolem 25cm a jako montáž jsem zvolil jednohák, který umisťuji za hřbet a trojhák, který na pomocném jednoháčku visí pod rybou. Jeden prut jsem zavezl podél břehu k popadaným větvím do metrové hloubky pomocí trhací bójky a nástražní ryba byla umístěna tak, aby čeřila hladinu, což je můj nejoblíbenější způsob chytání. Druhý prut jsem zavezl obdobně, ale na volnou vodu.

Už jen stačilo dát na špičky prutů rolničky s chemickými světýlky a maximálně dopnout pruty. To proto, aby se po přetržení trhacího vlasce při záběru sumec přisekl. Proto používám i silnější trhací vlasce kolem 0,35 mm. Čekání na záběr. Na rybách jsem byl se svým parťákem Patrikem, který se zaměřuje na lov kaprů. Já se ale raději dívám na klepání špiček sumcových prutů s očekáváním razantního ohnutí. Pomalu ale jistě se přibližoval večer a už je znát, že letní teplé večery jsou nenávratně pryč. Ochlazení je dost znát. My s Patrikem si večer zpříjemňujeme grilovanou krkovicí a vzpomínáme na předešlé úspěšné výpravy. S úsměvem vzpomínáme a i na ty neúspěšné. Postupně se do nás dala zima tak jsme zalezli do bivaku a čekali na záběr tam. Patrika od jídla vyrušuje jízda. Konečně se něco děje a funguje naše taktika. Souboj nebyl nikterak dlouhý a na břehu byl brzy kapřík kolem 60 cm. V rychlosti jsme ho vyháčkovali a pustili zpět. Nezbývá nic než dál čekat, sleduji své pruty a ty se ne a ne ohnout. Hladina je klidná, není slyšet jediné sumčí zalovení, což mě dost znepokojovalo. Ani jsme se nenadáli a přiblížily se ranní hodiny.

Ranní budíček. Dnes už se sumce asi nedočkáme, pomyslel jsem si… Na chvíli jsem usnul v křesle a ze spaní mě budí slova: "Lukáši máš ho tam!" Vyskočil jsem z křesla a běžel jsem k prutům. Na levém prutu, který byl vyvezený podél břehu,  byla prasklá trhačka. Rychle odmotávám šňůru a pořád nic, ten už tam nejspíš není, pomyslel jsem si… Z ničeho nic přišla mocná rána do prutu a následoval souboj, který jsem v těchto místech nikdy nezažil, ten bude obrovský, povídám Patrikovi. I přes na pořádně utaženou brzdu navijáku si sumec nekompromisně bral metry z vlasce.

Naštěstí už sumec byl mimo všechny potopené větve a souboj probíhal férově. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem několik metrů od břehu poprvé sumce zahlídl, jak se zavařila hladina. V tu chvíli jsem věděl, že to bude ryba blížící se hranici dvou metrů. Po asi dvaceti minutách zdolávání se sumec konečně přiblížil k břehu. Tam nastal největší problém, jak sumce vylovit. Sumec, vypadal unaveně a tak jsem si vlezl do vody, podal Patrikovi prut a snažil jsem se ho vylovit znovu. Podíval jsem se na to, jak je chycený a divil se, jak se sumec dostal až ke břehu.

Byl chycený opravdu "za vlásek". Poklepal jsem ho po hlavě a sumec udělal další výpad. V ten moment se mi rozklepaly kolena. Jen ať se nevyhákne, vykřikl jsem. To byla, ale poslední snaha sumce uniknout a naštěstí se mu nepovedla. Následoval další pokus o vylovení. Chytil jsem ho za spodní čelist a už jsem měl téměř vyhráno, jen stačilo ho dostat ne břeh a to se mi po vydání posledních sil povedlo a vítězně jsem  vykřikl. Je tam! Sumce jsem odhadoval na přibližně 190cm, ale když jsem viděl, že po změření metr ukazoval 210 cm, nevěřil jsem vlastním očím. Souhrou náhod si sumce přijela natočit i televize. Společně jsme odpočinutého sumce ,v co největší péči zdokumentovali a v plné síle jsem ho pustil zpět do vod, kam patří. Když mi to mohutné tělo odplouvalo z rukou, popřál jsem mu, ať ve vodě vydrží co nejdéle a daří se mu.

Doufám, že sumec se třeba za pár let splete u mojí nástrahy a znovu se někdy setkáme, až bude zase o něco větší.