Pouze třikrát jsem se letos zašel podívat k blízkému zatopenému lomu. Pokaždé jsem ale odcházel s pocitem radosti z úspěšného chytání. Vybral jsem si místo, které dobře znám a které je z obou stran osazeno mirabelkami. Jestli patříte mezi rybáře, kteří touhle nástrahou opovrhují, možná změníte názor.
Den 1: zázračné mirabelky
Už první den u vody jsem měl pocit, že mě šálí mysl. Neuběhla ani chvilka a mirabelky pod háčky začaly dostávat co proto. Po několikátém drbnutí se mi poštěstilo trefit jednoho z místních dorostenců, asi 50 cm dlouhý šupináček byl vmžiku na břehu. Ani jsem ho moc neměřil a šel zpátky, kam patří.
O několik drbnutí do mirabelek později jsem se rozhodl změnit montáž a nelitoval jsem. Hned po druhém náhozu byl na háčku amur – neuvěřitelné zvíře o délce 93 cm a váze nějakých 11 kilo. Krásný začátek. Ale pak už se to ani nehnulo.
Den 2: kapří překvapení
Další den jsem se o potěšení z úspěchu chtěl podělit se známým, a tak jsme na břehu byli dva. Nahodil jsem a než jsem položil prut, ucítil jsem ránu jako z děla. Bohužel se mi amur vypnul.
Známý mezi nás položil kýbl mirabelek, a tak jsme začali krmit. V momentu se objevili kapří dorostenci a jeden slušný tloušť.
Den 3: boj s rusáky
Poslední den jsem přišel už po obědě. Nakrmil jsem, nahodil jsem a otevřel si pivo. Ani jsem ho nestihl vypít a už se mi rozjel prut. Podařilo se mi zvítězit v přetahované a na břehu se ukázal další parádní 85centimetrový rusák.
Poté, co jsme se rozloučili a on se ztratil zase pod hladinou, rozjel se tentýž prut znovu. Ryba byla obrovská. Zápasil se mnou amur tak silný, že u toho vytrhával stromky s kořeny. Bohužel se mi tam nakonec i zamotal.
I tak ale myslím, že na pouhé tři vycházky to byl hodně slušný výsledek. Doufám, že i váš rybářský rok byl tak úspěšný.
Petrův zdar!
Martas
