Víkend se synem na rybách - Jarda Strnad

Vloženo 12.10.2011 - Autor: Martin Poslední

Víkend se synem na rybách - Jarda Strnad

Myslím si, že každý rodič se alespoň jednou dostal do situace, kdy přemýšlel, kde udělal ve výchově svých dětí chybu, proč se jeho ratolesti navenek neprojevují dle jeho očekávání. V tomto článku bych chtěl popsat, jak mě můj syn mile překvapil a přesvědčil, že nastupující generaci není lhostejný osud flory a fauny na Zemi. O tom jaké ta další generace bude, rozhodujeme my.  Vždyť ti mladší mnohé návyky a normy chování přebírají od nás starších.


Víkend se synem na rybách

Myslím si, že každý rodič se alespoň jednou dostal do situace, kdy přemýšlel, kde udělal ve výchově svých dětí chybu, proč se jeho ratolesti navenek neprojevují dle jeho očekávání. V tomto článku bych chtěl popsat, jak mě můj syn mile překvapil a přesvědčil, že nastupující generaci není lhostejný osud flory a fauny na Zemi. O tom jaké ta další generace bude, rozhodujeme my.  Vždyť ti mladší mnohé návyky a normy chování přebírají od nás starších.

Jako mnoho z vás i já se jako rodič potýkám s výchovou svého čtrnáctiletého syna, který své pubertální nálady a postoje dává patřičně najevo a leckdy to mezi námi jiskří. Nutno podotknout, že rybařina není jeho koníčkem a jen zřídka je se mnou u vody. 

Když se letošní letní prázdniny pomalu chýlily ke konci, říkal jsem si, že bychom mohli strávit poslední prázdninový víkend spolu a trochu si popovídat. Podle mě je na to ideální víkend na rybách, strávený beze shonu v klidu přírody. Syn kupodivu i souhlasil, a protože nevlastní rybářský lístek, vyrazili jsme na soukromý revír, abychom mohli chytat oba. Takže následovalo rychlé sbalení nezbytných potřeb (zabraly jako vždy celé auto) a v pátek jsme vyrazili. 

Po necelém půldnu klidu jsme ryby rozhýbali a záběry přicházely v pravidelných intervalech a syn si docela úspěšně (dokonce i respektoval bez komentářů mé rady), zabojoval s rybami, jaké ještě nikdy předtím nechytil.  Oba jsme příjemně relaxovali a užívali si mezi námi často nevídaná pohodu, kdy jsme neřešili žádné problémy a povinnosti. V této příjemné atmosféře jsme zažili půlhodinu plnou adrenalinu, kdy můj syn musel reagovat naprosto spontánně a byl to pro mě zážitek, kvůli kterému jsem tento článek vlastně napsal.

 
V poklidu jsme si připravovali naše podvečerní jídlo, když přišel první záběr. Protože jsem zrovna míchal jídlo, vyběhl k prutu syn a začal rybu zdolávat. Nechal jsem ho, aby bojoval, a jen sporadicky jsem mu občas radil. Když už se ryba dostala na dohled, zanechal jsem jídlo na vařiči a chystal podběrák. Sotva jsem ponořil podběrák do vody, přišel další záběr a tak jsem se musel věnovat zdolávání druhé ryby. Po troše zmatků jsme dostali oba své ryby do podběráků a teď přišlo to, co jsem avizoval v úvodu.
 
Protože obě ryby byly největší mi úlovky dne, a protože jsem chtěl, aby měl syn nějaké fotky, začalo vážení a focení. Syn nejprve kapra pěkně srovnal v podběráku, aby mu neponičil ploutve, přenesl ho na podložku a po celou dobu focení se staral o to, aby ryba neutrpěla pobytem na vzduchu a při vypouštění zpět se s rybami téměř mazlil. Znovu podotýkám, že syn není rybář a vše má pouze odposlouchané a odkoukané ode mne. Když ryby zase odplouvaly do volné vody, hřál mě u srdce dobrý pocit, že pro mého syna je úcta k živým tvorům a přírodě vůbec samozřejmou věcí, a že já jsem snad alespoň v této oblasti svou úlohu rodiče zvládl. Oba dva jsme odjížděli domů v pohodě a bohatší o další příjemné zážitky, na které můžeme vzpomínat, až to zase někdy mezi námi zajiskří. 
 



Komentáře ke článku (0)


Přidat příspěvek

Zatím žádné názory