Zprávy od vody

Zhodnocení roku 2009 - Jirka Voříšek

Je leden 2010 a konečně nastal klid, kdy je čas trochu se poohlédnout zpět a probrat uplynulou ryb.sezonu, kdy jsem se snažil lovit kapry na boilies na různých revírech v ČR, také jsem líčil na sumce a štiky a nebo jsem jenom prostě jel k vodě za kamarády na krátké návštěvy a pozoroval, aniž bych sebou vozil cajk, neboť jak již to v dnešní uspěchané době normálně chodí, nebylo vždy na ryby dostatek času.

19.01.2010 9 minut čtení

Zhodnocení roku 2009 - Jirka Voříšek

Je leden 2010 a konečně nastal klid, kdy je čas trochu se poohlédnout zpět a probrat uplynulou ryb.sezonu, kdy jsem se snažil lovit kapry na boilies na různých revírech v ČR, také jsem líčil na sumce a štiky a nebo jsem jenom prostě jel k vodě za kamarády na krátké návštěvy a pozoroval, aniž bych sebou vozil cajk, neboť jak již to v dnešní uspěchané době normálně chodí, nebylo vždy na ryby dostatek času.

Zhodnocení roku 2009
 
Dobrý den ve spolek,
 
je leden 2010 a konečně nastal klid, kdy je čas trochu se poohlédnout zpět a probrat uplynulou ryb.sezonu., kdy jsem se snažil lovit kapry na boilies na různých revírech v ČR, také jsem líčil na sumce a štiky a nebo jsem jenom prostě jel k vodě za kamarády na krátké návštěvy a pozoroval, aniž bych sebou vozil cajk, neboť jak již to v dnešní uspěchané době normálně chodí, nebylo vždy na ryby dostatek času i proto, že jsem byl ne svojí vinou nucen 2 x změnit zaměstnání a těžko mohu ihned po nástupu na nové místo, chtít okamžitě dovolenou na ryby.
 
Přes tyto obtíže jsem však strávil v srpnu pár dní na revíru Vltava 21-22, kde jsem se snažil chytat kapry na své boilies, což se ukázalo jako špatná volba, neboť po zakrmení a čtyřech dnech čekání na záběr, kdy už by mohli začít „jezdit“, jsem musel svůj pobyt u vody ukončit a jet domů. Po celou dobu mne nepřišel záběr od trochu větší ryby. Toto se nedalo však říci o kamarádech, kteří lovili asi 150 metrů ode mne, chytali na komerční hotovky a záběry jim přicházely celkem pravidelně i od ryb do 65 cm. Rovněž rybáři kteří lovili na foukačky s krmítkem se na břehu nijak nenudili ale nedostali se s velikostí ryby přes 50 cm.
 
 
Při dalším výletu na stejný revír, kde je mimochodem povolen 24 hod. lov, jsem si usmyslel, že budu lovit sumce a kapry. Nástražní rybičky jsem nijak neřešil s tím, že si je chytím na místě. Na kapry jsem si vzal sebou 5 kg koulí. Po svém příjezdu na místo a zakrmení lovného fleku, jsem nahodil jeden proutek na kapra s boiliesovou montáží a počal připravovat prut na sumíka. Když jsem měl vše řádně připraveno, přišel ke mne vedle lovící rybář a říkal kapři neberou, koule nechtějí, krmítko tam leží jako kravský ocas. Já mu na to odvětil ještě v pevné víře, že mne ryby brát budou, že přeci bych k vodě na prázdno nejezdil a ještě jsem to s ledovou tváří rozštípl, kdy jsem mu řekl, že mne pro začátek stačí ryba kolem 70 cm a pak se uvidí. Pak jsem rozbalil feeder a počal chytat nástražní rybičku. Cca po 5 hodinách snažení, jsem počal tušit, že tvrzení onoho kolegy asi v sobě něco má, protože jsem ani já a ani nikdo jiný na břehu nic nechytil a ani onu vytouženou rybičku, která by později měla na sto % vydráždit k záběru toho „objednaného sumce“. Druhý den jsem zvolil jinou taktiku, ponechal jsem na zakrmeném místě nastražen jeden prut na boilies a zakrmil jsem ještě za šera před ranním rozbřeskem u břehu, tak 1 až 2 m od kamenného tarasu v hloubce kolem 2 m sladkou kukuřicí (bonduelle), vědom si toho, že když nic jiného nebere, plotice a perlíni nenechávají po ránu v době sběru tento pamlsek bez povšimnutí. Zmíněný feeder jsem měl již zabalen, tak jsem použil k lovu kaprovou plavačku do 40 gr se splávkem, vlasec 0,16 mm a háček velikosti 12. Za slupku jsem nabodl zrnko kukuřice a šup tam s tím. Když se počalo rozednívat, přišel první nesmělý záběr, který jsem promarnil. Pak se zase dlouho nic nedělo a tak jsem se od nahozených prutů zvedl a šel vařit ranní kávu.
 
 
Do reality jsem byl vrácen poté, co jsem zaznamenal nějaký šustot u prutů a poté již zvukem zběsile se protáčející cívky navijáku od plavačkového prutu. První myšlenka byla, hele on to vzal nějaký kapřík, co se potuloval kolem břehu. Po zvednutí prutu jsem viděl hned, že tam kapřík není, ale ani nástražní rybička,ale že je na prutu Amur a že se nemíní nechat lehce vytáhnout na břeh. Celé zdolávání bylo ve stylu pojď ven, on zase nepůjdu a když jsem mu ukázal „postel“ okamžitě to otočil a odjel od břehu tak 10 metrů. Takto jsme se přetahovali asi dvacet minut a pak si nechal říci. Měl jenom 62 cm, ale udělal mne radost. Pak se po hodině situace opakovala, akorát měl 67 cm. Do třetice všeho dobrého přišel záběr od dalšího, o poznání většího amura, který pro mne neměl žádné pochopení, rozjel se podél břehu a šestnáctku mě prostě přetrhl, i když bojovka mého navijáku byla otevřena na maximum. Pak jsem konečně chytil i vytouženou nástražní rybu, kterou byl cejn 35 cm. Abych dále zbytečně vyprávění neprotahoval, sumce jsem neviděl ani zalovit, natož aby přišel záběr, kapr se nedostavil, ale přesto jsem po třech dnech odjížděl domů s pocitem z příjemného víkendu, který ukončila má přítelkyně a rázně mne sdělila, že má ucpaný odpad v provozovně a že není kdo by to opravil.
 

Pak jsem se již na tento můj oblíbený revír nedostal, časově jsem to nějak nestíhal. Září uteklo jako voda, kdy jsem několikrát navštívil Berounku, bez úspěchu. Jeden víkend jsem hovořil telefonicky se svým kamarádem Jardou Kučerou. Během hovoru z něho vylezlo, že byl pozván od majitele soukromého revíru Ovčín u Radnic a že zde loví od čtvrtka do neděle. Po domluvě se svým bratrem jsme na sebe koukli a bylo rozhodnuto, že se na něho jedem podívat. Po příjezdu na místo, jsme ho našli v břízkách pod silnicí. Zde měl zakrmeno a dle jeho sdělení lovil kapry byť dlouhé, a však nízké hmotnosti, kdy se jedná o bývalý důl na železnou rudu, bez přírodní úživnosti a ve velké míře závisející na tom, co tam kdo hodí. Jak už to bývá zvykem, po našem příjezdu se tradičně nic nedělo, až jsem počal Jardu podezřívat, že nás tahal za nos. Asi po dvou hodinách naší přítomnosti na břehu konečně přišel záběr a my viděli prvního kapříka na břehu. Pak přišel další, při jehož zdolávání jsme Jardovi udělili spoustu „chytrých a potřebných rad“, které si jistě zapamatoval. Patrně byl asi rád, když jsme tam odtud vypadli a ponechali ho tam zase samotného. K jeho „velké“ radosti jsem ono zdolávání zaznamenal svým mobilem včetně moudrostí a záleží jenom na něm, zda se podělí.

 
7. října jsem odjel se svými dvěma kamarády na Tovačov, na pískovnu Anín III. Jeli jsme tam přes to, že jsme věděli, že pískovna je celá zarostlá řasou a že patrně nemusíme vůbec nic chytit. Po našem příjezdu k vodě bylo krásně slunečno, asi 23st. tepla a po břehu jsme pobíhali v plavkách. Krásná a nadějná předpověď počasí dávala tušit možnost alespoň nějakého úspěchu. Po vybavení potřebných náležitostí, jsme se přesunuli k vodě, na louku od Anína, kde již lovili moji kamarádi . Dále po seznámení se skutečností jsme byli poněkud lehce rozladěni, neboť takové množství trávy jsem nečekal ani v těch nejčernějších představách. Pak jsme vybrali lovná místa, označili tyčovkami a zakrmili. Vše na dohoz od břehu. Hned druhý den jsme dostali další ránu. když se probudil kamarád a hlásil, nějaká svině nedobrá mě ukradla plastový kufr s bižuterií, který zanechal u otevřených dveří vedle vozidla ve kterém na chvíli usnul. Poté co jsme dali hlavy dohromady, došli jsme k závěru, že to muselo být ráno v době kolem 04.30 až 05.15 hodin, jinak byl pořád někdo z nás venku. Bohatší o další poznání na úkor kamaráda jsme již venku přes noc víc nic nenechali a ihned po návratu domů jsme své vybavení rozšířili o akustický alarm reagující na pohyb. Již druhý den po našem příjezdu, se mne podařilo ulovit prvního a druhé kapra na kouli a i kamarádi měli několik klepanců. Bohužel pro mne můj první úspěch byl také poslední, neboť jsem viděl ještě jeden záběr od kapra 62 cm v noci a tím kapři pro mne končili.
 
Svůj kalich hořkosti si do dna dopil kamarád Láďa, který byl na této lokalitě poprvé a asi naposled, kloudný záběr od kapra neměl, rybu na břeh nedostal, přesto díky svému tvrdošíjnému zakrmovaní lovného místa halibut peletami, v pozdějších dnech viděl a hlavně slyšel zálovy od sumců, o kterých se mu do té doby ani nezdálo. To kamarád Jarda dopadl podstatně lépe. Ve vzdálenosti asi 60 m od břehu našel malou asi tak 1,5 m v průměru čistou prohlubeň ve dně v hloubce okolo 5 m. Tam umístil tyčovku a řádně zakrmil boiliesem s minimem partiklu. Jeho volba se později ukázala jako správná, neboť za 6 dní našeho pobytu z ní vytáhl kolem 20 kaprů, avšak jediný který byl o poznání větší, mu vjel do trávy a byl ztracen. Na upřesnění jsme používali doma vyrobené sušené boilies o velikosti 30 až 40 cm. Dále musím uvést, že jsme nezaváželi, neboť zpočátku suprová předpověď počasí se záhy změnila, počalo pršet, zvedl se velký boční vítr a ke konci týdne byl hlášen prudký pokles teploty a sníh, což se do puntíku vyplnilo. Já jsem na změnu teploty zareagoval tím, že jsem přestal chytat kapry a počal intenzívně lovit dravce. Mým největším úspěchem byla štika 65 cm. Ačkoliv názor vedle lovících rybářů byl vezmi si ji a buď rád že něco máš, kamarád Láďa to zhodnotil a pravil, vyfotil ses s ní, máš na bundě logo Jardovo firmy Chyť a pusť, tak ji tam jdi vrátit, chyť větší. Tak ji obratem byla dána svoboda. Předposlední a poslední den před odjezdem jsem se ještě věnoval plně lovu kaprů na boilies, bez úspěchu. Jediným a také posledním mým „úlovkem“ byl poštovní holub.

Komentáře ke článku (0)

Zatím žádné názory

Další články ze sekce

Nakupujete mimo ČR? Přepnout měnu do EUR