0 Kč 0

V košíku nemáte prozatím žádné zboží.

Kryštof
Kučera
Mikbaits s Chyť a pusť

Fousčí noc – dokonalé zakončení léta

Naposledy nakoupili

Stanislav S. před 17 minutami
Mivardi Podložka pod kapry New Dynasty

Mivardi Podložka pod kapry New Dynasty

Skladem 1 891 Kč 1 990 Kč
Hana K. před 17 minutami
Giants Fishing Deštník Umbrella Full Cover 2,5m
Vendula J. před 24 minutami
Delphin Kšiltovka s LED

Delphin Kšiltovka s LED

Skladem 174 Kč 193 Kč
Ondrej D. před 25 minutami
Korda Organizér Mini Rig Safe Combi
Vloženo 07.11.2019 - Autor: Martin Černý
Fousčí noc – dokonalé zakončení léta

Po mém zdařilém přednarozeninovém fousáči mě známí zvali k vodě častěji než obvykle. Hlavně ti, kteří ještě sumce nechytali nebo ani neviděli. A já měl bohužel tak málo času, že jsem se za celý měsíc k vodě dostal pouze třikrát. Ale už teď vím, že na tu poslední noc jen tak nezapomenu.


První večer mě na ryby vytáhl kolega

První večer mě na ryby vytáhl kolega z bývalé práce. A to jen díky tomu, že nachytal nástražky. Podvečer začal celkem slibně. Po umístění nástražních ryb na místa jsme sedli a čekali, co přijde. První záběr přišel během půl hodiny. Malý sumec praštil do velkého karasa. Teda spíš jen tak ochutnával nebo nás chtěl naštvat a připravit nás o rybičky. Bohužel se situace ještě dvakrát opakovala. Malí sumci byli při chuti a nám pomalu, ale jistě ubývaly živé ryby. Naštěstí nám svatý Petr přál a těsně před půl dvanáctou se jedno kotě trefilo tak, jak se má. Po krátkém souboji se na nás díval sumeček kolem devadesátky. Vyháčkovat a už plaval zpátky.

Druhý večer jsem vyrazil s otcem

Další večer jsem vyrazil s otcem, který mě k rybařině přivedl. Děkuji mu, že měl se mnou tu trpělivost a naučil mě to. Teď už spíš učím já jeho. Cíleně by si otec sám na sumce netroufl. Jak tvrdí, už není nejmladší a taky má strach, že by ho ryba stáhla do vody. Tomu bych i věřil, když ho na jaře málem stáhl cejn, zaseknutý za ocas. Noc byla podstatně klidnější než ta předchozí. Na místě se celý večer ukazovali akorát tak kapři. A řeknu vám, žádné miminka to nebyly. Těm lepším bych tipnul i deset kilo. Jedinou zajímavostí byl bobr, který se nás lekl a praštil ocasem o hladinu. A to tak, že otec málem spadl ze židle.  Před půlnocí se uklidnil vítr, který zlehka pofukoval celou noc a vysvitl měsíc. Idylka, ani jednomu z nás nevadilo, že jsme odcházeli bez záběru.

Osudová třetí noc

Poslední den jsem v kostech cítil, že k té vodě prostě musím. Hned po práci jsem si nachystal věci. Člun a pruty jsem hodil do auta a šel jsem si nakopat nějaké žížaly, ať mám na co chytat. Podle předpovědi mělo kolem páté přestat pršet. Tak jsem vyjel nachytat nástražky. Sjel jsem pod mlýn. Sice mi první půl hodinu pršelo, ale to nevadilo. Spíše naopak, dokud pršelo, tak mi brali celkem slušní jelci. Během další půl hodiny jsem měl čtyři tlouště kolem třicítky a mohl jsem vyrazit na fousky.

Po příjezdu jsem viděl, že je moje místo volné, takže jsem mohl jít do auta pro věci. Při vytahování věcí jsem zjistil, že jsem si nechal doma pádla. Z původního plánu proto nezbylo vůbec nic. A po minulé zkušenosti s bahnem by mě ani nenapadlo snažit se dostat nástrahu na druhý břeh plaváním. Umístil jsem rybky pod můj břeh a čekal, co se bude dít. Čas ubíhal a nic se nedělo. A tak jsem z batohu vytáhl vábničku a párkrát zapukal. Během chvíle zalovil sumec a jeden z prutů se narovnal.  Za chvilku byl pod břehem, ani jsem ho nevytahoval a pustil jsem ho hned ve vodě. Byl to kousek kolem metru.

„Sumec mlátil ocasem do šňůry, vymetal mi podemletý břeh a zanedlouho se mi ho podařilo loknout. Po chvilce byl můj.“

Takže jsem přezbrojil a hodil tlouště deset metrů po proudu o větev. Do půl dvanácté se nic nedělo, proto jsem znova vytáhl vábničku. Nejdřív se fousek ukázal tak třicet metrů  proti proudu. Ještě jednou jsem klepl a v tu samou chvíli zalovil další fous ani ne metr od místa, kde jsem vábil. Popravdě by se ve mně v tu chvíli krve nedořezal. Než jsem se stačil uklidnit, jelec, kterého jsem před chvíli uvázal ke stromu, vyletěl. V tu samou chvíli se otevřela voda a ryba zmizela v sumčí tlamě. Zasekl jsem a začalo ródeo. Sumec mlátil ocasem do šňůry, vymetal mi podemletý břeh a zanedlouho se mi ho podařilo loknout. Po chvilce byl můj. Původně jsem ho odhadoval tak kolem sto dvaceti centimetrů. O to větší bylo moje překvapení, když metr ukázal krásných sto šedesát centimetrů. Parádní večer a taky zakončení léta.

Zavolal jsem známému, co seděl kousek výš, že potřebuji fotku. Balil jsem prut, když znovu zalovil sumec a druhý prut se znovu narovnal. Nevěřícně jsem koukal a zasekl. Bohužel háček neseděl, jak měl, a sumec mi spadl. Vůbec to nevadilo. Však se neříká nadarmo, že každý den není posvícení. Ten den jsem si užil, jak už dlouho ne. Na ten večer nikdy nezapomenu. Snad se najde víc času a budu se moct šupinatým potvůrkám věnovat více.

Ať se pruty ohýbají.

Marťas

Komentáře ke článku (0)

Přidat příspěvek

Zatím žádné názory


Nakupujete mimo ČR? Přepnout měnu do EUR