Kolmé postavení prutů – módnost, frajeřina, nebo účelnost? - Ivo Sláma

Vloženo 01.06.2010 - Autor: Martin Poslední

Kolmé postavení prutů – módnost, frajeřina, nebo účelnost? - Ivo Sláma

Zejména při říčním lovu kaprů mají rybáři své pruty ve stojanech umístěny tak, že špičky směřují téměř kolmo k nebi. Jinými slovy – prut svírá s rovinou břehu úhel cca 60°-70°.Pro kapraře specialisty je tento fakt naprostou samozřejmostí, ovšem nových adeptů kaprařiny neustále přibývá a poměrně často slýchám otázky typu: „Hele, proč ti ty špičky trčej k obloze?


Kolmé postavení prutů – módnost, frajeřina, nebo účelnost?

Zejména při říčním lovu kaprů mají rybáři své pruty ve stojanech umístěny tak, že špičky směřují téměř kolmo k nebi. Jinými slovy – prut svírá s rovinou břehu úhel cca 60°-70°.Pro kapraře specialisty je tento fakt naprostou samozřejmostí, ovšem nových adeptů kaprařiny neustále přibývá a poměrně často slýchám otázky typu: „Hele, proč ti ty špičky trčej k obloze? Není to jen ňáká frajeřina?“

Důvod pro toto kolmé postavení prutů je zřejmý. Proud vody v řece působí na vlasce nahozených prutů, což může rybaření někdy značně komplikovat. Toto působení je o to větší, oč vyšší je výška hladiny řeky a průtok vody, což jsou proměnné veličiny, které nejsme schopni ovlivnit, a kterým se prostě musíme přizpůsobit. Při říčním lovu kaprů musíme tedy docílit toho, aby proud vody působil na co nejkratší část nahozeného vlasce. Pro názorný příklad popíši situaci, ke které by došlo v případě, že bychom pruty na břehu řeky umístili vodorovně. Dejme tomu, že budeme lovit ve vzdálenosti 50 metrů od břehu a hloubka v našem lovišti bude 3,5m. V takovém případě protínají vlasce vodní hladinu již několik metrů od břehu (záleží samozřejmě na tom, jak vysoký je břeh a jak vysoko nad zemí máme pruty umístěné) a rybář bude mít pod hladinou řeky cca 45-50 metrů vlasce, do kterého se bude opírat proud vody.

Vzhledem k tomu, že máme pod hladinou takové množství vlasce, tak bude i častěji docházet k tomu, že se na vlasec budou zachycovat různé nečistoty, plovoucí traviny či větve (ale i PET lahve, igelitové sáčky, použité kondomy a jiné produkty civilizace). Ty nám budou rybolov znepříjemňovat (těmito vlivy může docházet i k nežádoucímu posouvání montáží a nástrah po dně) a současně snižovat citlivost indikace záběru, o tzv. „falešných záběrech“ani nemluvě. Pokud postavíme pruty na břehu šikmo, bude situace jistě příznivější .Vlasce tak protnou hladinu v podstatně větší vzdálenosti od břehu, než-li v prvním, případě a proud vody (ale i již popsaných nečistot) bude působit např. na 30 metrů vlasce, což je již znatelný rozdíl ve prospěch této varianty a demonstruje výhodu kolmého postavení prutů.

Kolmé postavení prutů však skýtá ještě jednu nespornou výhodu, díky které stavím pruty šikmo i na stojatých vodách. Opět nejprve popíši situaci v případě vodorovné pozice prutů. V momentě záběru se pohyb vlasce přenese nejprve na mechanický indikátor záběru, který se buď propadne (ryba směřuje ke břehu) nebo ( a to většinou) se vyhoupne směrem k prutu a začne se protáčet cívka navijáku, která je seřízena tak, aby nám kapr svým záběrem nestrhl prut do vody. Záleží samozřejmě na tom, jak je nastavena brzda navijáku pro případ záběru (a není podstatné, zda se jedná o naviják s jedním brzdovým systémem či o tzv. baitrunner), ale kapr při záběru překonává pouze odpor „přibržděné“cívky.

Pokud máme brzdu navijáku uvolněnou jen minimálně, může dojít k tomu, že se kapr po nasátí nástrahy buď zasekne sám, nebo mu naopak háček z tlamky vyklouzne (vše závisí na volbě háčku a na způsobu nastražení). Když však postavíme pruty na břehu šikmo, tak často  dojde k tomu, že prvotní fázi záběru registrujeme již  podle mírného ohybu špičky prutu (čím používáme jemnější pruty a čím  je postavení prutů kolmější, tím je tato „špičková signalizace „zřetelnější), která již klade rybě jistý odpor a prut vlastně  pružně pracuje, i když je ještě uložen ve stojanu. Tento fakt  může usnadnit zaseknutí ryby , které je však v tomto případě pružnější , citlivější a řekl bych i šetrnější.

Šikmé postavení prutů je výhodnější i při snaze o tzv. předpružení vlasce. Tuto  variantu mnoho rybářů nevyužívá nebo ji podceňuje , proto se ji pokusím poněkud podrobněji popsat.

Mnoho rybářů považuje průtažnost vlasce za negativní vlastnost zejména při lovu na dlouhé vzdálenosti, kdy své nástrahy na loviště zavážejí. Udávají, že díky průtažnosti vlasce dochází ke zpožděné a nepřesné indikaci záběrů, čehož důsledkem je prý fakt, že kapr mnohdy s nástrahou poodjede několik metrů, aniž by se to projevilo nějakým pohybem mechanického indikátoru záběru. Někteří kapraři dokonce používají při dalekém vyvážení nástrah namísto vlasce pletenou šňůru. Ovšem tato teorie není zdaleka tak přesná, jak se na první pohled může zdát.

Problém není ani tak v průtažnosti vlasce jako v jeho průměru. Kapraři  běžně používají vlasce o průměru 0,30 mm až 0,35 mm. Pokud však sáhnou po pletené šňůře, tak ekvivalentní šňůra s pevností odpovídající „třicítcevlasci má průměr cca 0,16 mm až 0,18 mm. Tedy téměř poloviční ve srovnání s monofilním vlascem. Pak je více než zřejmé, že „osmnáctka“ šňůra „řeže“vodu daleko snáz než-li například „pětatřicítka“ vlasec, která se vodou „prodírá“ daleko hůř, neboť jí klade větší odpor. Obzvlášť v případě, že kapr nasaje nástrahu a pluje souběžně s břehem.

Šňůra s menším průměrem se podá změně směru pohybu ryby a tlaku vody snáze, než-li vlasec s dvojnásobným průměrem. Pak je jasné, že v případě použití pletené šňůry je indikace včasná a přesnější, ovšem ne díky nulové průtažnosti šňůry, ale právě díky jejímu mnohem menšímu průměru.  Pokud bychom při zavážení použili vlasec o průměru 0,18 mm (což je při lovu kaprů zejména na dlouhé vzdálenosti nemyslitelné), byla by indikace záběru takřka shodná jako v případě pletené šňůry. Je třeba si uvědomit, že vlasec je sice průtažný, ale až v případě jisté úrovně zatížení a pomalu plující ryba, mající v tlamce zapíchnutý háček, vlasec v prvotní fázi (tedy před zásekem) zatěžuje jen minimálně a vlasec se při záběru protáhne opravdu jenom nepatrně.

Nyní jen pro ilustraci. Před časem jsem lovil kapry na jedné pískovně, kde jsme vyváželi nástrahy na vzdálenost 280 metrů od břehu. Lovili jsme v hloubce pěti metrů a díky občasnému průjezdu lodí jsme pomocí předních olůvekpřišpendlili“vlasce ke dnu již téměř pod špičkami našich prutů. Já jsem tehdy používal monofilní vlasce, kolega měl na cívkách svých navijáků pletenou šňůru o průměru 0,18 mm. Brzy ráno měl kolega záběr, a tak se věnoval zdolávání. Náhle se mu rozjel i jeho druhý prut, tak jsem přiběhl k jeho stojanu a zasekl.  Okamžitě jsem vnímal, jak snadno,  rychle a s menším odporem  se po záseku  jeho šňůra odlepil ode dna. Důvod byl bezpochyby v menším průměru šňůry, která kladla vodě menší odpor. Když jsem naopak zasekával svými pruty (na jejichž navijácích jsme měl vlasec), tak jsem pociťoval jistý odpor a prodlevu, než –li se vlasec objevil nad hladinou. Jsou to prostě jen a jen fyzikální zákony, se kterými musíme počítat i na rybách.

A nyní k předpružení vlasce (při použití pletené šňůry tohoto jevu pochopitelně nedocílíme). Předpružení je vlastně dokonalé vypnutí vlasce mezi prutem a zátěží. Pokud bude vlasec opravdu dokonale předpružen, pak dojde při záběru k tomu,že  kapr nasaje nástrahu, napne návazec a následně  pohne zátěží. Jakmile se zátěž jen nepatrně odlehčí, předpružený vlasec ji jako pružina posune směrem ke břehu(čím větší měrnou průtažnost vlasec vykazuje, tím bude posun zátěže výraznější) . Dojde tedy k samovolnému zaseknutí háčku.Musíme samozřejmě ještě kalkulovat s vlivy, jako jsou charakter dna (pokud je zátěž „zapíchnutá“ v bahně, tak je  tento efekt méně znatelný nebo nefunguje vůbec), hmotnost a tvar zátěže atd.

Nicméně za příznivých okolností může předpružený vlasec nabízet jistou výhodu, která zcela jistě vyvolá u kapra při záběru únikovou reakci, která se na našich signalizátorech již projeví dostatečně zřetelně. Pro dokonalé  předpružení vlasce potřebujeme i odpovídající zátěž a především její hmotnost. Určitě je velkou chybou vyvážet nástrahy například na vzdálenost 300 m a použít zátěž o hmotnosti 80 g .To si pak o předpružení vlasce a následně o včasné indikaci záběrů můžeme nechat jenom zdát. Obecně platí-čím delší vzdálenost od břehu, tím těžší zátěž. Ovšem všechno má své meze a osobně považuji 300 gramovou zátěž za maximum, neboť extrémně velké olovo se  při zdolávání neustále pohupuje vedle bojující ryby, a pokud není háček dostatečně hluboko v tkáni, může takto hmotná zátěž způsobit onu medvědí službu a může pomoci kaprovi se háčku zbavit. Zde pak již nastupuje varianta – kámen coby zátěž. Samozřejmě takovým způsobem, aby se kámen po záseku od montáže odpojil. Ovšem to je již jiné téma.

Na břehu máme tedy při snaze o předpružení vlasce několik možností, ale ta nejideálnější je zavézt nástrahy s odpovídající zátěží, postavit pruty do šikmé pozice a opatrně napínat vlasec tak, abychom nepohnuli zátěží na dně. Mechanický indikátor záběru nastavíme těsně pod prut (v případě zpětného záběru se propadne a v případě přímého záběru se vše projeví jako klasická „jízda“)a pokud vlastníme jemnější pruty (test křivka 2,5 lb), tak se jejich špičky mírně ohnou, čímž ještě napomohou vlasec předpružit. Díky kolmému postavení prutů protínají vlasce vodní hladinu daleko od břehu a v případě záběru se bude muset „prodírat“ vodou menší část vlasce, což je rovněž positivní pro přesnější indikaci a následně jistější zásek. 

Kolmé popstavení prutů má však přes nesporné výhody  i svá úskalí. Nemůžeme ji uplatnit za silného větru nebo tam, kde se často vyskytují lodě, vodní skútry či jiná plavidla , pro které by byl náš vlasec „snadnou kořistí“ a o tyto nechtěné záběry žádný kaprař  určitě nestojí.



Komentáře ke článku (0)


Přidat příspěvek

Zatím žádné názory