V letošním roce jsem se na ryby dostal až v půlce dubna a svoje pruty smočil poprvé v Maďarsku na revíru Háromfa. Vzhledem k tomu, že tato výprava byla domluvena už před Vánocemi, bylo dost času si zjistit od kolegů co, jak, kdy, kde a na co… Čas letěl jako voda, březen už dávno za mnou a já stojím v prodejně a pořád nevím s čím bych ty moje milovaný kapříky přelstil. Na Jardovu radu beru 5kg jahody od Krásy, jeho All Amino Nutric a k tomu plovky, přibalil sem Gangstera G2 a mou favorizovanou oliheň od Mika a k tomu nějakej ten tygřák J.
Odjezd se blížil a nervozita stoupala, doufal sem že jim moje pochoutky musí chutnat jinak sem vyřízenej. Den D je tady a my naložený k prasknutí vyrážíme na cestu. Snad po devíti hodinách jízdy stojíme na břehu Háromfy. Konečně můžu spatřit tuhle vodu o který každý básnil. Ovšem moje první dojmy mě trochu zaskočili. Támhle trčí větev, támhle plave ostrov, a leknínů bylo míň než sem očekával. Co se dalo dělat, sem mladej tak se s tim snad poperu. Namotávám na navijáky šokovou šňůru, stavím stojan, bivak a ostatní věci abych stihl zavést ještě do večera. Tábor postaven, boilí už viselo napíchnuto na návazcích s háčkem longshank č.4 spolu s mountsnagerem a těšilo se, až se do něj zakousne můj první maďarský kapr. Montáže sem umístil cca 70 metrů od břehu a dál od sebe, abych využil dost volného prostoru co se mi nabízel. K první montáži sem hodil gangstera a trochu tygřího ořechu, k druhé tak půl kila Krásy přelité zmiňovaným All Amino Nutricem.
V noci nic, druhý den odpoledne převážím montáže. Celý den zase nic a tak se to opakuje i následující den. Až třetí noc mě budí zvuk mého hlásiče, celej natěšenej běžím k prutu kde visel Krása, nasedám do člunu a jedu za prvním kapříkem. Pořizuju pár nočních fotek, ani rybu nevážím abych ji rychle pustil zpátky do svého živlu, můj odhad byl tak 6 kg. Odpoledne foukal mírný vítr, když v tom.. opět.. zvuk mého hlásiče. Znova do člunu a za rybou, tentokrát už je to kapřík lysec kolem deseti kil. Následující dva dny mam pravidelně po záběru v noci a odpoledne, vždy na jahodu a jednou na Gangstera.
Pátý den odpoledne sedíme na břehu, debatujem s kolegou o ůlovcích, když v tom mam opatrnej záběr, lehce přisekávám a nasedáme do člunu. Kapr se se mnou ani tak nepral, dojeli sme k němu, rozjel se před námi trs leknínů a do podběráku mi vklouzl krásnej kapr. Celou cestu na břeh z něj mam radost a můj první odhad je že to bude ryba přes 15 kilo. Po zvážení zjišťuji, že sem se skoro trefil, rovných 14.5 kg čisté váhy, nádherně zbarvenej maďarskej lysec v plné své síle.Pár fotek a honem s ním do vody. Večer přišel znova záběr, tentokrát od menšího kapříka. Taky sem slyšel že tu pár lidí mělo problémy se sumečkem, ale moje jahoda mu naštěstí nechutnala.
Ráno nastalo balení věcí, protože jsme se stěhovali na druhou stranu. Náházet spousty věcí do auta a dostat se na druhou stranu nám zabralo půlku dne, večer zavážíme své montáže na místa a já opět rozkrmuji svoje místečko jahodou a čekám, čekám a čekám.. Tahle změna místa nebyla moc pozitivní a kapři přestali se mnou komunikovat. Za to večer se přihnal první sumeček, z kterého jsem neměl radost, protože sem musel v noci zas kvůli němu převážet. Poslední den odpoledne přichází záběr na gangstera z místa skoro u druhého břehu, doplul jsem k místu, kapra bezpečně podebral, a na břehu se s ním vyfotil a rozloučil se s posledním kaprem z Háromfy.
Sbalili jsme s kolegou své věci, naskládali zpátky do auta, rozloučili se s revírem i s příjemným správcem a vyrazili na cestu domů. Byla to moje první zahraniční zkušenost, čemuž vděčím Josefovi že sem s ním mohl jet. A velké dík patří i Jardovi Kučerovi za jeho radu k nezaplacení.
S pozdravem
Pro Chyť a pusť Jakub Sláma
