Jakub KučeraVždy rád poradím
Kategorie
Infolinka: 377 477 291
Po-Pá: 8-15 hod

Cesta za stříbrným torpédem.

Naposledy nakoupili

Ondrej J. před 59 minutami
Delphin Boty Gator

Delphin Boty Gator

Skladem 996 Kč 1 107 Kč
Jan B. před více jak hodinou
Mikbaits Spiceman dip Pikantní švestka 125ml
Ondřej K. před více jak hodinou
Giants Fishing Přehoz na spací pytel Exclusive Bedchair Cover
Jana S. před více jak hodinou
Delphin Sada signalizátorů Diver 9V 3+1

Delphin Sada signalizátorů Diver 9V 3+1

Skladem 2 244 Kč 2 493 Kč
Vloženo 20.09.2019 - Autor: Martin Černý
Cesta za stříbrným torpédem.

Vše začalo návštěvou hospody, kde jsme se sešli s kamarády od vody. Jak to tak bývá, celá naše konverzace se točila jen kolem práce a ryb. A protože jsme byli v hospodě jen pár metrů od vody, tak bylo jasno. Jdeme se tam podívat a vymyslet, jak na ně. Cestou nám do oka padli amuři, kteří se vyhřívali ve slunci.


Poslední šance na konci léta

Byl konec srpna a předpověď počasí na další dny nebyla vůbec příznivá. A už vůbec ne pro lov stříbrných torpéd. Proto jsme se rozhodli zkusit štěstí. Já si vybral desku s hloubkou mezi dvěma až pěti metry. Kluci si vybrali místo skoro naproti sobě – vzadu v zátočině. Jeden chytal pod špendlíky a druhý šel zkoušel na desce chytit amura na mlaskačku.

Na přípravě záleží

Namočil jsem množství kukuřice a řepky, druhý den jsem směs uvařil a šel zakrmit. Cestou na moje vybrané místo jsem potkal kamaráda, který šel krmit pro změnu špendlíky. Po nakrmení dvou míst v různých hloubkách jsme to zakotvili u piva a pokračovali v plánování.

Den D je tady

Původně jsme se měli sejít ve čtyři na parkovišti. Bohužel mi to nevyšlo, a tak jsem dorazil k vodě až kolem šesté. Proto jsem se v duchu modlil, ať mám ještě místo volné. Po příchodu na místo mi volal kolega, že neuvěřím co se přihodilo nad deskou. Protože tento revír dobře znám, bylo mi to hned jasné. Kačeny připlavaly na hostinu. Než jsem stihl pokrmit, potkal jsem kamaráda. A zase trvalo půl hodiny, než jsem nahodil pruty.

Jedna jízda za druhou

Po necelé čtvrt hodině přišla šílená jízda. Hned mi bylo jasné, že tohle amur není. Za chvíli jsem se kochal kaprem kolem pětapadesáti. Při pouštění se mi rozjel i druhý prut a na břeh se dostal i další, mnohem větší kapr. Krásný, kulatý šupináč kolem šedesátky. Jak říkal děda, který šel kolem – tak vánoční. Moc nechápal, proč jsem ho pustil. Neměl jsem ale sílu se s ním dohadovat. Některým lidem to člověk nevysvětlí.

Dokrmil jsem zbytkem kukuřice s řepkou a přidal navíc tři kila řepkových pelet. Pak jsem si konečně sedl do křesla. Během chvíle ke mně připluly kačeny, které předtím terorizovaly kamaráda nad deskou. Značně mi vyčistily místo blíž u břehu. Jednu jsem dokonce málem vytáhl. A v tu chvíli jsem měl na druhém prutu nesmělý záběr. A výsledek? Konečně amur kolem pětašedesáti. Pochlubil jsem se kolegům fotkou. Ti to okomentovali slovy, že chytnu rybu snad i na stromě.

Za dvacet minut se mi rozjel znova prut, na který už rusák přišel. Hned po záseku mi bylo jasné, že tato ryba bude podstatně větší. Během chvíle mi vytáhl dvě stě metrů vlasce a byl snad až u druhého břehu. Za nějakých patnáct až dvacet minut jsem pod amura položil podběrák a začal ho navádět. V ten okamžik se amur rozjel neobvyklým směrem a vzal to kolem kraje. Bohužel pro mě tam byly potopené břízy a o kus dál je pod vodou skála. Stalo se nevyhnutelné a já věděl, že jsem přišel o svého životního rusáka. 

S kolegou jsme se shodli, že měl přes metr dvacet, možná i metr dvacet pět. Holt nemůžeme pokaždé vyhrát my. Snad se s ním ještě někdy shledám. Jestli ne letos, tak snad za pár let.

Petrův zdar

Marťas

Komentáře ke článku (0)

Přidat příspěvek

Zatím žádné názory


Nakupujete mimo ČR? Přepnout měnu do EUR