Salvelinus fontinalis
Siven americký sice nepatří do původní rybí obsádky našich vod, ale mezi rybáři je to vysoce ceněná lososovitá ryba, která doplňuje pstruhové pásmo horských a podhorských řek a jezer. Krása sivena spočívá v jeho dravosti a bojovnosti, zjistěte, jak na něj, abyste si užili pořádné zdolávání.
Siveni milují proudné vody s členitým dnem, které jim poskytne potřebný úkryt. Siven americký se živí především hmyzem a jeho larvami, s oblibou loví také raky, žáby, drobné rybky a nepohrdne ani měkkýši. Během zimy přežívá na hmyzích larvách a drobných korýších. Siveni jsou obratní lovci a za svou kořistí vyskočí i několik desítek centimetrů nad hladinu. Tyto dravé ryby potřebují k životu vodu do 20 °C, zvýšení teploty nad tuto mez jim činí potíže.
Siven americký k nám byl dovezen už na konci 19. století ze Severní Ameriky, kde obývá zejména horské toky Skalnatých hor. V roce 1890 byl vysazen v Černém jezeře a postupně zdomácněl i na mnohých pstruhových vodách. Nevýhodou sivena je, že zkrmuje plůdek pstruha potočního – původního druhu. Ale kvůli své dravosti bývají vysazené mírové ryby většinou rychle vychytány a nemají ke způsobení škod moc příležitostí.
Siveni američtí loví především zrakem, svou kořist vidí i na několik metrů, pokud to čistota vody dovolí. Když je ještě studená voda, sivena amerického ulovíte s největší pravděpodobností v hlubších tůních, a to na přívlač, mokrou mušku nebo na nymfu. Během teplých letních dní, kdy ryby sbírají spadaný hmyz z hladiny, budete slavit úspěch spíše se suchou muškou.
Siveni se během dne skrývají v hlubších tůních a na večer, během zlaté hodinky, vyrážejí k hladině za potravou – to je vaše chvíle.
Vybavení i technika lovu je stejná jako u pstruhů. Počítejte s tím, že siveni berou nástrahy mnohem agresivněji a nedají se bez boje. Při muškaření nebo vláčení, potřebujete mít celou výbavu u sebe nebo spíš na sobě – vybavte se skladným raketovým podběrákem, taškou na přívlač nebo rybářskou vestou.
Může se siven americký zkřížit se pstruhem?
Stává se, že se siven americký zkříží se pstruhem obecným. Tito kříženci mají výrazné mramorování na hřbetě a říká se jim „tygrovité ryby“.
Žije u nás siven arktický?
Už ne. V minulosti se k nám dovážel také siven arktický, ale kvůli svým vysokým nárokům na životní prostředí se u nás neudržel a postupně vymizel.
Siven americký nezapře svou příslušnost k čeledi lososovitých ryb, má typické znaky – stranově zploštělé tělo, mohutnou dlouhou hlavu s výrazně rozeklanými ozubenými ústy a tukovou ploutvičkou před ocasem. Šupiny jsou natolik drobné, že na první dobrou nejsou rozeznatelné, díky tomu má siven velmi kluzké a hladké tělo.
Na těle převládá šedozelené zbarvení, hřbet je mramorovaný a výrazně tmavší než boky, břicho bývá oranžové. Charakteristický znak představují červené skvrny se světlým lemem po bocích. Hřbetní ploutev má černou kresbu, břišní, prsní a řitní ploutve se pyšní načervenalým zbarvením a světlým lemem.
Ryby dosahují pohlavní dospělosti kolem 3. roku života a třou se na podzim. Jikernačky hloubí ve štěrkovém dně jamky, do kterých nakladou své jikry. Na jednu samici připadá až 7 000 jiker. Po oplodnění samec jikry zahrabe pískem.
Během tření se u dospělých samců zvýrazní zbarvení a na spodní čelisti se objeví typický „hák“. Mimo toto období jsou pohlavní rozdíly takřka neviditelné.
Chceme atlas vylepšovat na základě zpětné vazby - podělte se se svými zkušenostmi - s rozsáhlejšími připomínkami doporučujeme nás kontaktovat napřímo přes e-mail.
Přidat příspěvekNakupujete mimo ČR? Přepnout měnu do EUR
