Vousáči z řeky Moselly aneb jak jsem (ne)chtěl chytat sumce

Vloženo 01.08.2014 - Autor: Slávek FreeCarp

Vousáči z řeky Moselly aneb jak jsem (ne)chtěl chytat sumce

Je šest hodin ráno, venku se rozednívá a já opět sedím na břehu řeky, kterou jsem si tak zamiloval. A vám píši tento neuvěřitelný příběh, který se mi tady na břehu řeky Moselly před nedávnem stal. Jak často a s oblibou říkávám: "Nejsem ve své podstatě žádný ortodoxní kaprař a ani specialista na sumce, ale jsem hlavně rybář, kterého žít pod bivakem, chytat krásné a velké ryby prostě baví". A to je asi i jeden z důvodů, proč vám píši tento článek.


Krásná zákoutí řeky Moselly

Když jsem poprvé přijel na Mosellu, mířil jsem sem hlavně za kapry a celá moje první výprava na tuto řeku tomu byla také tak přizpůsobena. Vezl jsem sebou velké množství boilies a pelet a vůbec jsem nemyslel na to, že kromě krásných a velkých kaprů tady budu lovit i tyhle vousaté potvory. Ale člověk míní a život mění a přesně tak tomu také bylo. Usadil jsem se tedy na jednom z mnoha poloostrovů, které řeka Mosella staletími vytvořila svým mohutným tokem. Postavil jsem si svůj přechodný domov a vydal se ve svém člunu s echolotem prozkoumat dno, abych věděl kde správně položit kaprové montáže.

Projel jsem jak mělčiny, tak hluboké partie řeky a zvolil si ta správná místa k lovu. Nebylo to ale vůbec nic jednoduchého, protože ta nejlepší místa se nacházela přímo na hraně plavební dráhy řeky, kterou neustále projížděly velké nákladní lodě.

Ale jak to tak bývá i s touto eventualitou jsem si musel poradit. Jako zátěž jsem si tedy zvolil stosedmdesátigramová olova s velkými trny, aby mi montáž na dně pevně seděla, a před špičky prutů jsem dal ještě osmdesátky backleady.

Připravil jsem si dále dvacet kilo krmné směsy, složené hlavně z halibut pelet od firmy Chyť a Pusť , které jsem doplnil pár kilogrami boilie, a rozkrmil jsem s touto směsí zhruba sto metrů řeky. Když bylo vše tak, jak má být, sedl jsem si do svého bivaku, uvařil jsem si kávu a pozoroval jsem život na řece.

Jak je dobré si nastudovat rybářský řád

Den ubíhal jako voda v řece a já si dlouhou chvíli před tím, nežli přišel první záběr, vyplňoval studiem francouzského rybářského řádu, který jsem dostal při koupi povolenky. Ne že bych zrovna uměl francouzsky, ale slovník, který jsem sebou dostal na cestu, a hlavně můj překladač, který mi před odjezdem jako aplikaci do mobilu nainstaloval můj známý, se pro mne ukázaly býti naprosto nezbytnými součástmi mých cest za rybymi po Francii. Díky nim jsem se sice pomalu, ale jistě dozvěděl mnohá úskalí, která jsou vněm pevně zakotvena, ale i spoustu dalších a velmi cenných informcí o lovu a výskytu ryb tady na tomto úseku řeky.

Tou nejdůležitější z nich bylo to, že řeka, na které lovím, je rozdělena na noční a denní zóny lovu. Tato informace je velice dobře znázorněna na mapě, která je součástí právě již zmiňovaného řádu a podle ní jsem i věděl , že jsem na správném místě. Případná kontrola mě jen tak nevyvede z míry a já se bezestrachu mohu věnovat lovu ryb, za kterými jsem sem přijel.

Sumci

Studium a překládání  již zmiňovaného řádu mi zabralo skoro celý den a na mne padla únava. Nic zatím nenasvědčovalo tomu, že by ryby najely na krmná místa, a tak jsem si pro jistotu ještě zkontroloval funkci signalizátorů a šel jsem spát.

Ještě před spaním jsem si pustil svou oblíbenou komedii s Rudolfem Hrušínským "Poslední plavky". Přesně ve chvíli, kdy jemu zabere ve filmu mega sumec, se i mně najednou rozezvučel signalizátor poprvé. Nechávám film filmem a běžím k prutům. Brzda mého navijáku kvílí jak šílená, ale já pro jistotu ještě lehce přisekávám. Cítím mohutný tah. Ryba si to míří po řece dolů, a tak nasedám na svůj člun a vydávám se za ní po vodě.

Pokouším se ji zastavit, ale nejde to. Kaprařská šnůra na patnáct kilo je napjatá k prasknutí, a tak raději  brzdu povoluji a pomáhám si přibrzďovat podle potřeby rukou. Přesto mě ryba táhne dál po proudu řeky směrem k nedalekému městu. Když už si myslím, že jí nezvládnu a přijdu někde v kořenech na dně řeky o ní, karta se obrací. Ryba povoluje v tahu a já ji pomalu, ale jistě přitahuji k sobě. A sám pro sebe si říkám: "Jestli to bude kapr, tak má určitě přes třicet kilogramů".

Mé pocity se v tu chvíli ani nedají popsat, štěstí a strach, že o něj v poslední chvíli přijdu, prostě emoce se mnou hází sem a tam. Najednou jsem se svým člunem už nad rybou, ale tah je stále silný. Soupeř se drží dna a nechce se vzdát. Opírám se znovu do svého prutu, když v tom najednou cítím prudké kopnutí do šňůry. "To snad ne," pomyslím si. Snad to není sumec. Ale opak je pravdou. Po minimálně třicetiminutovém souboji se v tu chvíli nad hladinou bohužel objevuje voustá hlava. Ryba je to sice nádherná, ale za sumci jsem sem nepřijel. No, co naplat. Je to přeci krásný úlovek, a tak sumce chytnu za spodní čelist a ze všech sil ho vtáhnu do člunu.

Můj první odhad je tak 170 centimetů a 40 kilo. A moc se nepletu. Při vážení má váha ukazuje 37,5 kilogramů a délka ryby je 171 centimetrů. Pořizuji první snímky a hned poté rybu pouštím zpátky do hlubin řeky. Znovu zavážím a tajně doufám, že teď už konečně přijde kapr. Ovšem opak je pravdou. Nad ránem mám další záběr a znovu je to sumec a znovu krásná ryba. Opět váha kolem 30 kilogramů a délka 150 centimetrů.

Souboje se sumci jsou to nádherné, jejich břicha jsou plná krmení, kterým jsem před tím vnadil. Ale já chci kapra a za ním jsem přijel, a tak zkouším změnu. Místo boilié dávám pod háček Halibut pelety, ale změna nepřichází, ba naopak.  Lovím ještě větší a větší sumce, ale musím přiznat že mne to docela začíná bavit. Vždyť souboje s takovými rybami na kaprařský prut, jemnou kaprařskou šňůru a osmi háčky jsou pro mne něčím naprosto novým, neznámým a hlavně skvělým zážitkem.

Nakonec se mi podaří za celou výpravu zdolat osm sumců, od třiceti do čtyřicetisedmi kilogramů, a to je pro mne úžasný a skvělý výkon, na který jen tak nezapomenu. A že je ten zážitek silný, dokazuje i to, že se sem, na řeku Mosellu, po měsíci vracím znovu a píši pro vás tady tento článek.

A vy se určitě budete ptát, co na to ti moji milovaní kapři? I na ně nakonec došlo a také to byly uctihodné kousky, ale o tom jsem vám přeci již psal. Po osmi dnech strávených tady na břehu řeky se tedy vracím zpátky do mé vlasti, obohacen o zážitky, které bych vám každému ze srdce přál zažít. Prostě chytat sumce na kaprařské vybavení byl a je pro mne obrovský zážitek.

Krátké zamyšlení na závěr

Ještě  mi dovolte jedno krátké zamyšlení na závěr. Všichni za těmito krásnými rybami jezdíme do dalekého Španělska na řeku Ebro nebo do Itálie na řeku Pád. Přitom na Mosellu to je od našich hranic necelých 500 kilometrů. Tak proč nikdo nejezdí sem?  To nevím. Osobně jsem se totiž mohl tady ve Francii setkat s rybáři, kteří mi vyprávěli o svých úlovcích sumců právě z řeky Moselly přesahující hranici sta kilogramů. A jak jsem z jejich úst slyšel, i těchto obrů je tu dost.

A ptáte-li se, jaké vybavení jsem měl

Prut Strategy Guardian 3Lb 12 Ft, naviják Strategy ZA POWER 7000, šňůra Strategy Sniper 0,25 a háček Gamakatsu 8.

Návnada a nástraha

Z počátku boilíe Tropic Fish a pak už všechny velké ryby zabraly na pelety od Firmy Chyť a Pusť, které jsem za boilié vyměnil.

S pozdravem a Petrův zadar, Slávek Freecarp.



Komentáře ke článku (2)


Přidat příspěvek
Vloženo 12.08.2014 16:39:22 od Martin.Ulrich@centrum.cz

Chci se jen zeptat,kde se nachazi řeka Mosella?Jinak krasni sumci to se musi nechat,diky

Vloženo 13.08.2014 10:36:48 od Chyť a pusť

Dobrý den,

zde máte informace o řece Mosele.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mosela